Nosná konstrukce pro pozicionér EGIS

 

Nosnou konstrukci pro umístění pozicionéru jsem začal vymýšlet s představou, že na ni umístím polskou parabolu Laminas AS-2700. Protože jsem tak velkou parabolu nikdy neměl a netuším, jaké síly budou při větru na takový talíř působit, rozhodl jsem se umístit jej zatím na provizorní stanoviště. Zde si ověřím odolnost mechanické konstrukce a zároveň bude parabola snadno dostupná ze země. To se hodí k experimentům s různými LNB a různými vysílacími pásmy. Teprve po praktických zkušenostech začnu uvažovat o konečném umístění. Proto jsou uvedené rozměry nosné konstrukce jen pocitové a experimentální. Jestli jsou pro uvedenou parabolu nedostatečné nebo naopak předimenzované ukáže právě až praxe.

Místo pro stožár jsem vybral vedle starého skleníku. Jeho betonový základ bude použit pro dva kotvící body . Z profilu L40 jsem vyrobil něco jako obrácenou podkovu o rozměrech 500 x 250 mm. Do betonu jsem vyvrtal 5 otvorů pro hmoždinky o průměru 12 mm a podkovu přišrouboval. Zde opravdu netuším, jak pevný úchyt tímto způsobem vznikl.

Obr.1 - Úchytné body v betonovém základu skleníku

Obr.2 - Detail úchytného bodu v betonovém základu skleníku

Jako další dva kotvící body jsem použil 1.5 m dlouhé trubky o vnějším průměru 28 mm zaražené do země. Protože je stanoviště jen dočasné, nechtěl jsem do záhonu na zahrádce lít další beton. Původně jsem chtěl použít trubky o délce 2m, ale ty se mi svépomocí nepodařilo zarazit tak hluboko. Tyto trubky jsou na povrchu spojeny profilem U50x40mm. Na tomto profilu jsou pak umístěny další dva kotvící body základny. Jako další zajištění navíc na tuto stranu plánuji položit starý kmen třešně, který váží odhadem tak 150 kg.

 

Obr. 3 - Kotvící trubka

Obr. 4 - Kotvící trubka

Na základnu pro nosnou trubku jsem použil čtyři profily U65x48mm. Délka jednoho paprsku je 1,4m. Základna má tedy rozměry přibližně 2,1 x 2,1 m. Ve středu základny jsou konce jednotlivých paprsků podloženy plechem 550 x 480 mm o tloušťce 2,5 mm. Tento plech by měl bránit zaboření konstrukce do hlíny v období dešťů a slouží zároveň ke spojení středových konců všech čtyř profilů.

Obr. 5 - Základna nosné konstrukce

Obr. 6 - Detail středu základny

Na koncích profilů jsem udělal zářezy, takže nosná trubka nestojí jen na podkladovém plechu, ale na koncích všech čtyř paprsků základny. Tím se váha rozloží na větší plochu. Prostor mezi zářezy je o něco větší, než kolik je potřeba pro nosnou trubku. Posunem paty nosné trubky lze mírně doladit svislost konstrukce. Pro dvoumotorové ovládání paraboly ale toto nastavení není důležité.

Obr. 7 - Umístění paty nosné trubky

Nosnou trubku jsem zvolil o průměru 130 mm a s tloušťkou stěny 3 mm. Protože EGIS by se měl správně nasměrovat na sever, potřeboval jsem mít možnost s nosnou trubkou otáčet. Proto jsem na ni nenavařil úchyty pro podpěry, ale vytvořil jsem prstenec z pásoviny 25 x 5 mm, který se po správném natočení nosné trubky s rotátorem dotáhne a tím ji zajistí proti dalšímu pohybu.

Obr. 8 - Prstencová objímka nosné trubky

Obr. 9 - Prstencová objímka nosné trubky

Podpěry jsem chtěl původně také udělat z profilu U, ale v době nákupu zrovna žádný vhodný neměli. Proto jsem použil profil L50. Je to sice nevzhledné, ale funkční a později jej lze postupně vyměnit za původně zamýšlený profil U. Délka a umístění podpěr je trochu problematická záležitost, protože uvažovaná anténa má offset 25,5°. Její spodní okraj by se v případě směrování blízko k obzoru mohl o tyto podpěry zachytávat. Proto jsem zvolil kompromis mezi úchytnou silou, rozměry a umístěním. Nakonec je délka podpěr 1,6 m a s nosnou trubkou a základnou tvoří trojúhelník o stranách 1 m a 1,2 m.

Obr. 10 - Podpěry

Na horním konci nosné trubky je navařen kruhový díl o průměru 248 mm a tloušťce 6 mm. Tohle je originální součást pozicionéru odšroubovaná z jeho spodní strany. EGIS je k tomuto dílu připevněn čtyřmi šrouby M12x35. Uprostřed musí mít otvor o průměru 80mm pro pohyb šroubu nastavujícího elevaci. Tento díl je pro jistotu podepřen čtyřmi malými žebry 55 x 55 mm. Otvory pro přišroubování rotátoru jsou umístěny ve vrcholech čtverce s délkou hrany 150 mm.

Obr. 11 - Detail výztuh

Obr. 12 - Montážní otvory pro EGIS

Na posledním obrázku už je pohled na hotové dílo. Takhle se nezdá, že by to bylo něco složitého. Ale přiznávám, že mi celá práce dala dost zabrat. Na výrobě celé nosné konstrukce byly nejobtížnější závěrečné terénní úpravy. Zahrádkaření mě fakt nebaví. Hlavně ten marný boj s plevelem. Asi je to vidět. smile

Obr. 13 - Celé dílo nosné konstrukce (před nátěrem)