Mé úvodní životopisné okénko
Radioamatérem se asi člověk nestane. Radioamatérem se musí narodit. Můj otec dlouhá léta pracoval na televizním vysílači Praděd. A tak jsem po něm nejspíš nějaké ty technické a vysílací geny zdědil. Poprve jsem si to uvědomil v dobách studií na místním gymnáziu, kam mi osud přihrál jednoho spolužáka - radioamatéra. Ten mě přivedl na kolektivní stanici OK1KQC, kde jsem začal obdivovat tuto na první pohled trošičku zvláštní činnost. Bohužel doba byla taková jaká byla a vysílání bylo velmi sledované státními orgány. Také ceny vybavení nebyly zanedbatelné a tak získání vlastní vysílací koncese bylo pro mě spíš jen zbožné přání, než dosažitelná realita.
Věnoval jsem se tedy spíš jen poslouchání. A víte, že to taky nebylo špatné? (parafráze na Cimrmanovskou povídku o princi Jasoňovi a princi Drsoňovi) Člověk se najednou dostal do úplně jiného světa. Světa, kde neexistovaly geografické hranice a šlo poslouchat třeba rozmlouvání američana s australanem. Samozřejmě většinou morseovkou. A samozřejmě ne kdykoliv. Ale právě tyto potřebné technické znalosti vyvolávaly hřejivý pocit, že dokážu něco, co rozhodně neumí každý. Když nic jiného, přineslo mi tehdy radioamatérství ve škole výbornou ze zeměpisu.
A pak letěl čas jako bláznivý a dětský koníček zůstal kdesi vzadu za spoustou dospěláckých povinností. Ani jsem si nevšiml, že svět kolem mě se změnil a stejně tak i podmínky pro radioamatérství. Nejen že už není potřeba vysílací koncese na to, aby si člověk mohl legálně koupit a vlastnit vysílací stanici. Ale v některých pásmech lze bez koncese i vysílat. Tuto skutečnost mi nedávno připomněl můj kamarád Martin OK1MG. Ani mě nemusel dlouho přemlouvat a já jsem si 6.11.2024 zakoupil přenosnou radiostanici Anytone AT-D878UVII Plus. Umí pracovat v pásmech 2 m a 70 cm a má nastavitelný výkon vysílačky až do 7 W v režimu turbo. A tím jsem se definitivně stal skutečným radioamatérem.
Obr. 1 - Radiostanice Anytone AT-D878UVII Plus
No a pak jsem se nestačil divit, kam tento obor postoupil. Kromě analogového vysílání, které jsem znal ze svých mladých let, se objevily digitální režimy nezřídka využívající internet k přenosu vysílaných dat na neomezenou vzdálenost. A tak i s malou ruční stanicí s minimálním výkonem si lze povídat s lidmi na druhé straně zeměkoule. A právě s tímto provozem jsem zahájil svou novodobou radioamatérskou činnost. Samozřejmě každý začátek je těžký a tak se přede mnou vyrojila spousta zcela nových nejen technických pojmů.
Bezlicenční pásmo - není jen jedno, ale pro mou činnost je rozhodující 442 MHz. Důležité jsou podmínky, za kterých se tady může vysílat bez koncese. Je jich docela dost.
DMR - protokol používaný k digitálnímu vysílání. Převážně k přenosu hlasu. Jeho podrobné specifikace nejsou důležité, pokud používáte profesionální radiostanici, která si většinu parametrů hlídá sama. Přesto je dobré nějaké obecné znalosti mít. Hodně to zjednoduší prvotní nastavení vysílačky a tedy její uvedení do provozu.
Hotspot - komplexní zařízení spojující radiostanici a jednoduchý počítač. Radiostanice poslouchá vysílání okolo sebe a zachycená digitální data předá počítači. Ten zajišťuje propojení na internet, kam data předá a ty se různými sítěmi mohou šíří dál do světa. Současně probíhá i provoz opačným směrem. Počítač zachycuje data z internetu směrovaná na něj a předá je radiostanici, která je odvysílá do okolí. A každý, kdo je v jejím dosahu, je může slyšet. Takovéto malé lokální hotspoty vznikají většinou díky dobrovolné činnosti nadšenců radioamatérů. A díky tomu, že jeden vznikl i v Jevíčku, mohl jsem se i já přidat k této komunitě. Přiznávám, že v následujícím obrázku se orientuji jen částečně.
Obr. 2 - Provoz DMR přes hotspot
Uvedený postup vysílání je celkem spolehlivý, využitelný v jakékoliv denní či roční době. Pesimista by řekl, že to připomíná vykecávání po mobilu. Rozdíl je hlavně v tom, že zatímco mobil běžně používají úplně všichni, tento způsob komunikace používají lidé s jistými odbornými technickými znalostmi. A tak i když se zpočátku neznáte, můžete si s nimi povídat nejen o počasí.
Pro mě je toto jen začátek. První krok, který nebyl úplně lehký a bez pomoci "starého barda" bych se dost těžko zorientoval. Bohužel na tu "pravou" radioamatérskou činnost je potřeba koncese. Ale její získání už v dnešní době není tak složité. A tak kdo ví. Třeba se o ni také jednou pokusím. Do té doby se ale určitě budu věnovat hlavně poslouchání.