Nosná konstrukce pro pozicionér EGIS
Nosnou konstrukci pro umístění pozicionéru jsem začal vymýšlet s představou, že na ni umístím polskou parabolu Laminas AS-2700. Protože jsem tak velkou parabolu nikdy neměl a netuším, jaké síly budou při větru na takový talíř působit, rozhodl jsem se umístit jej zatím na provizorní stanoviště. Zde si ověřím odolnost mechanické konstrukce a zároveň bude parabola snadno dostupná ze země. To se hodí k experimentům s různými LNB a různými vysílacími pásmy. Teprve po praktických zkušenostech začnu uvažovat o konečném umístění. Proto jsou uvedené rozměry nosné konstrukce jen pocitové a experimentální. Jestli jsou pro uvedenou parabolu nedostatečné nebo naopak předimenzované ukáže právě až praxe.
Místo pro stožár jsem vybral vedle starého skleníku. Jeho betonový základ bude použit pro dva kotvící body . Z profilu L40 jsem vyrobil něco jako obrácenou podkovu o rozměrech 500 x 250 mm. Do betonu jsem vyvrtal 5 otvorů pro hmoždinky o průměru 12 mm a podkovu přišrouboval. Zde opravdu netuším, jak pevný úchyt tímto způsobem vznikl.
Obr.1 - Úchytné body v betonovém základu skleníku
Obr.2 - Detail úchytného bodu v betonovém základu skleníku
Jako další dva kotvící body jsem použil 1.5 m dlouhé trubky o vnějším průměru 28 mm zaražené do země. Protože je stanoviště jen dočasné, nechtěl jsem do záhonu na zahrádce lít další beton. Původně jsem chtěl použít trubky o délce 2m, ale ty se mi svépomocí nepodařilo zarazit tak hluboko. Tyto trubky jsou na povrchu spojeny profilem U50x40mm. Na tomto profilu jsou pak umístěny další dva kotvící body základny. Jako další zajištění navíc na tuto stranu plánuji položit starý kmen třešně, který váží odhadem tak 150 kg.
Na základnu pro nosnou trubku jsem použil čtyři profily U65x48mm. Délka jednoho paprsku je 1,4m. Základna má tedy rozměry přibližně 2,1 x 2,1 m. Ve středu základny jsou konce jednotlivých paprsků podloženy plechem 550 x 480 mm o tloušťce 2,5 mm. Tento plech by měl bránit zaboření konstrukce do hlíny v období dešťů a slouží zároveň ke spojení středových konců všech čtyř profilů.
Obr. 5 - Základna nosné konstrukce
Obr. 6 - Detail středu základny
Na koncích profilů jsem udělal zářezy, takže nosná trubka nestojí jen na podkladovém plechu, ale na koncích všech čtyř paprsků základny. Tím se váha rozloží na větší plochu. Prostor mezi zářezy je o něco větší, než kolik je potřeba pro nosnou trubku. Posunem paty nosné trubky lze mírně doladit svislost konstrukce. Pro dvoumotorové ovládání paraboly ale toto nastavení není důležité.
Obr. 7 - Umístění paty nosné trubky
Nosnou trubku jsem zvolil o průměru 130 mm a s tloušťkou stěny 3 mm. Protože EGIS by se měl správně nasměrovat na sever, potřeboval jsem mít možnost s nosnou trubkou otáčet. Proto jsem na ni nenavařil úchyty pro podpěry, ale vytvořil jsem prstenec z pásoviny 25 x 5 mm, který se po správném natočení nosné trubky s rotátorem dotáhne a tím ji zajistí proti dalšímu pohybu.
Obr. 8 - Prstencová objímka nosné trubky
Obr. 9 - Prstencová objímka nosné trubky
Podpěry jsem chtěl původně také udělat z profilu U, ale v době nákupu zrovna žádný vhodný neměli. Proto jsem použil profil L50. Je to sice nevzhledné, ale funkční a později jej lze postupně vyměnit za původně zamýšlený profil U. Délka a umístění podpěr je trochu problematická záležitost, protože uvažovaná anténa má offset 25,5°. Její spodní okraj by se v případě směrování blízko k obzoru mohl o tyto podpěry zachytávat. Proto jsem zvolil kompromis mezi úchytnou silou, rozměry a umístěním. Nakonec je délka podpěr 1,6 m a s nosnou trubkou a základnou tvoří trojúhelník o stranách 1 m a 1,2 m.
Na horním konci nosné trubky je navařen kruhový díl o průměru 248 mm a tloušťce 6 mm. Tohle je originální součást pozicionéru odšroubovaná z jeho spodní strany. EGIS je k tomuto dílu připevněn čtyřmi šrouby. Uprostřed musí být otvor o průměru 80mm pro pohyb šroubu nastavujícího elevaci. Tento díl je pro jistotu podepřen čtyřmi malými žebry 55 x 55 mm. Otvory pro přišroubování rotátoru jsou umístěny ve vrcholech čtverce s délkou hrany 150 mm.
Oprava ze dne 21.11.2024: Původně jsem zde měl uvedeny metrické šrouby M12x35. Ale není to pravda. Podle dokumentace sem patří šrouby 1/2"-13 UNC. Délka šroubů je 1+1/2" = 38,1 mm. 13 v označení šroubu znamená stoupání 13 závitů na palec. Průměr šroubu vychází na 12,7 mm. Protože jsem měl originální šrouby, vůbec mě nenapadlo, že budou jiné. Pro úplnost ještě dodám, že na druhé straně skříně, kde je připevněný horní kryt skříně, už jsou šrouby metrické.
Obr. 12 - Montážní otvory pro EGIS
Na dalším obrázku už je pohled na hotové dílo. Takhle se nezdá, že by to bylo něco složitého. Ale přiznávám, že mi celá práce dala dost zabrat.
Obr. 13 - Celé dílo nosné konstrukce
A ještě fotka EGIS pozicionéru připevněného k nosné konstrukci. Na fotografii je vidět provizorní umístění mého ovládání v plastové vodotěsné krabici v opravdu minimální vzdálenosti od pozicionéru EGIS. Způsob připevnění paraboly už popisuji na webu o parabole Laminas 2700 v nabídce Parametry.
Obr. 14 - Instalovaný EGIS Robot
21.10.2020 Dodatek.
Po dvou měsících používání se ukázalo, že jsem se dopustil jedné zásadní chyby. Šikmé podpěry sice udrží nosnou trubku ve svislé poloze, ale jejich pružnost už nezabrání pootáčení nosné trubky kolem své osy. Myslel jsem si, že síly takto působící na nosnou trubku nebudou příliš velké. Opak je pravdou. Po připevnění paraboly se při sebemenším vánku nosná trubka začala náhodně pootáčet. Při větším větru to už bylo i 10°. Musel jsem tedy patu trubky zafixovat proti otáčení. Do trubky jsem vyvrtal otvor Ø 10 mm. Ze zbytku jeklu jsem vyrobil klín a ten přitáhl šroubem M10 mezi dva paprsky základny.
Obr. 15 - První fixace proti otočení
Bohužel se ukázalo, že ani toto řešení není dostatečné. Při větším větru se protilehlá neuchycená strana trubky pohybovala po základně v rozmezí ± 1mm, což způsobilo odklon zcela mimo přijímanou družici. Musel jsem tedy doplnit ještě druhou fixaci pod úhlem 90° k prvnímu úchytu. Aby byly obě fixace spolehlivé, vyplnil jsem mezery mezi nosnou trubkou a zářezy v nosné základně pevným materiálem. Teprve po tomto zákroku se pata nosné trubky přestala pohybovat a nastavení paraboly zůstalo stabilní i při větším větru.
Obr. 16 - Doplňková fixace proti pohybu
Moje původní snaha, umožnit prostorem kolem paty nosné trubky přesnější nastavení její svislosti, se ukázala jako zavádějící. Mnohem důležitější je zajištění paty nosné trubky proti jakémukoliv pohybu. To zajistí nejen klíny pevně utažené šrouby, ale i zmíněné vyplnění prostoru okolo paty nosné trubky materiálem. Pokud bych se pustil do stavby znovu, dbal bych na vysokou přesnost výřezů v paprscích základny, aby se minimalizovala možnost posunu paty vložené trubky. K tomuto opatření je doplňující dvojité zajištění proti pootočení i posunu naprostou nutností.