První pokusy s použitím polarizační destičky

Tento článek navazuje na popis: úpravy běžného LNB na přírubový. Nákup a následné výsledky s LNB typu GI-131 a GM-101 pro kruhovou polarizaci značně zklamaly má původní očekávání. Ani pokusy s připojením správného feedhornu PO-40 k LNB GI-131 nevedlo k očekávanému zvýšení síly přijímaného signálu. Proto jsem se rozhodl k dalšímu experimentu.

Obr. 1 - Sestava součástí: Feedhorn - Ortho Mode Transducer - 2x LNB

Na lineární polarizaci používám dvojici jednopolaritních LNB NJR2842 s polarizační výhybkou C120/WR75 a originálním feedhornem PO-40. Rozhodl jsem se tedy použít polarizační destičku z LNB GI-131 a dát ji do vlnovodu mé soustavy pro lineární polarizaci. Pro tento pokus hovoří fakt, že destička je ze správného materiálu a zároveň má i tvar, který je funkční. To jsou dva základní parametry, na kterých by pokusy s amatérsky vyrobenou polarizační destičkou mohly selhat. V podstatě šlo jen o to hotovou destičku správně umístit do jiného vlnovodu.

Obr. 2 - Polarizační destička

Původní LNB má pro přesné umístění polarizační destičky ve svém kovovém těle zářezy, takže destička má o něco větší šířku, než je průměr vlnovodu. Pro její použití v nové soustavě jsem ji musel zůžit na 18 mm. Rozměr se podařilo upravit tak, že se destička dala těsně nalisovat do vlnovodu a nebylo ji potřeba ve zvolené poloze nijak víc fixovat . Jedinou otázkou bylo, jak hluboko do vlnovodu destičku umístit. V původním LNB začínala destička v ústí feedhornu a vedla do vzdálenosti 17 mm od první anténky v LNB.

Obr. 3 - Pozice 1

Něco takového nešlo při mém pokusu dodržet, protože součet délek vlnovodů feedhornu a polarizační výhybky byl výrazně větší. Proto jsem otestoval dvě polohy destičky. V pozici č. 1 byla destička uvedených 17 mm od místa, kde polarizační výhybka rozděluje signál do dvou samostatných vlnovodů. V pozici 2 byla destička umístěna na okraj feedhornu PO-40 tak, jak zasahovala do feedhornu původního LNB.

Obr. 4 - Pozice 2

Výsledky v porovnání s LNB GI-121 jsou v následující tabulce. 

Z uvedených údajů vyplývá, že poloha polarizační destičky v hrdle feedhornu přináší mnohem lepší výsledky. Přesto tato kombinace nedosahuje kvalit LNB GI-121. Signál byl měřen přijímačem VU+Ultimo4k pluginem "Vyhledání satelitu". Zatím co síla signálu z LNB GI-121 byla stabilní a měnila se maximálně o jedno procento, síla signálu v následujících dvou sloupcích kolísala v rozmezí několika minut až v rozsahu deseti procent a měnila se i hodnota AGC. Uvedená čísla jsou tedy jen subjektivním průměrem hodnoty, která se zobrazovala nejdéle. Za zmínku stojí frekvence 12054 / R / 8PSK na červeném řádku. Plugin "Vyhledání satelitu" zde uvádí sílu signálu 0. Navzdory tomu se na uvedené frekvenci naladí programy v rozlišení UHD (například Eurosport 1) se sílou uvedenou v závorce. Vypadá to, že se autorům pluginu někde vloudila chybička. A to jak ve firmware VTI, tak i v Openatv.

Po pravdě se mi z naměřených hodnot nechce dělat nějaké závěry. Vypadá to spíš na dlouhé experimentování. A do toho se mi vůbec nechce. Já jsem náturou spíš líný technik, který si něco teoreticky spočítá, pak to podle těchto výpočtů vyrobí a na první pokus to funguje. To by se mi moooooc líbilo. 

19.3.2022 Dodatek.

Dnešní den jsem věnoval dalším pokusům s příjmem kruhové polarizace. Dostal se mi totiž do rukou profesionální depolarizér XD12 firmy Swedish Microwave. Těšil jsem se, že tím bude příjem kruhové polarizace definitivně vyřešen. Bohužel jsem velice rychle vystřízlivěl.

Obr. 5 - Depolarizer SMW XD12

První zklamání přišlo v okamžiku, kdy jsem chtěl depolarizer přišroubovat k mé polarizační výhybce. Obě komponenty mají jen čtyři upevňovací otvory, takže je lze vzájemně natáčet jen o 90°. Asi už tušíte, že depolarizační destička byla rovnoběžná nebo kolmá na polarizační rovinu výhybky. Takže správný sklon 45° nešel nastavit. Chvíli jsem nechápal, proč dvě profesionální součásti vyrobené podle norem nelze správně propojit. Pak jsem začal zjišťovat, jak pevně destička drží ve vlnovodu depolarizéru. A k mému překvapení se po mírném zatlačení vysunula ven.

Obr. 6 - Polarizační destička z XD12

Materiálově vypadá na obyčejné plexisklo. Tvar je na rozdíl od předchozí destičky z LNB GI-131 osově symetrický. To se mi zdálo být důležité, protože i vstup do mé polarizační výhybky je symetrický. Po chvilce váhání jsem destičku vsunul do vlnovodu mého feedhornu PO-40.

Obr. 7 - Destička z XD12 ve feedhornu PO-40

Umístil jsem ji na vnitřní okraj vlnovodu, tak jako při testech předchozí destičky z LNB GI-131, kdy jsem v této poloze naměřil lepší výsledky (Pozice 2). Pro porovnání aktuální síly signálu jsem ale zapsal i hodnoty naměřené těsně před výměnou polarizační destičky. A výsledek vidíte v následující tabulce.

Výsledek se mi moc nelíbí. Na spodních frekvencích je sice signál většinou silnější, na horních frekvencích je ale výrazně slabší. Tak jsem si řekl, že tato destička nepatří k ústí feedhornu a že bych ji měl vrátit do původního depolarizéru. Samozřejmě jsem ji pootočil o 45°, abych mohl depolarizér zapojit do mé sestavy.

Obr. 8 - Sestava s depolarizérem XD12

Naměřené hodnoty s touto sestavou jsou ve třetím sloupci. Síla signálu už je v celém frekvenčním pásmu vyrovnanější, ale na nejvyšších frekvencích zase klesá. V tuto chvíli už musím přiznat, že naměřené hodnoty v uvedených prvních třech sloupcích jsou velice nestabilní. V rozmezí jedné minuty kolísají o víc než 10%. Takže uvedená čísla jsou spíš kvalifikovaným odhadem. Vzhledem k většnou malým rozdílům v rámci jednoho řádku jsou vlastně tyto výsledky naprosto zavádějící. Přijímač neustále upravoval AGC a tím i sílu výsledného signálu. Proto jsem se rozhodl k ještě jednomu pokusu.

Obr. 9 - Sestava s LNB SNF-031 a depolarizérem XD12

K feedhornu PO-40 a depolarizéru XD12 jsem připojil LNB Invacom SNF-031. S tímto LNB jsem dosáhl nejlepších výsledků při lovení signálů na 28,2°E, a tak jsem byl zvědavý, jak se projeví tady. Výsledek najdete ve čtvrtém sloupci tabulky. Na spodních frekvencích jsou výsledky srovnatelné s předchozí kombinací dvou LNB NJR2842 s polarizační výhybkou, na horním konci pásma už ale jasně vítězí. Nicméně nejdůležitější změnou nejspíš bude, že síla signálu přestala pulzovat a měnila se maximálně o +/- 1%. Výsledek je trochu smutný z pohledu toho, že levný univerzální LNB dosahuje srovnatelných výsledků, jako dva poměrně drahé jednopolaritní Japonské LNB s polarizační výhybkou. A navíc ještě lepších výsledků lze stále dosáhnout s LNB GI-121 (první tabulka, první sloupec), kde není potřeba ani poměrně drahý depolarizátor XD12. Smutným závěrem dnešního dne je nejspíš zjištění, že stále nemám tušení, co se vlastně děje v té rouře mezi feedhornem a LNB. A že se neznalost nedá jednoduše kompenzovat penězi.