Teorie satelitního příjmu, k čemu je dobrá velká parabola
Když se projdete libovolným českým městem nebo vesnicí, uvidíte dost často na střechách a fasádách domů satelitní parabolické antény. Jejich rozměry jsou obvykle o průměrech 60 až 120 cm. Tato velikost v České republice stačí pro spolehlivý trvalý příjem satelitního vysílání. To je i záměr vysílatelů, kteří neustále zvyšují vysílací výkon nových satelitů, aby pro příjem takto silných signálů stačila parabola malých rozměrů i za nepříznivých podmínek, třeba v hustém dešti.
Obr. 1 - Běžné paraboly v Česku. Vnímáte je ještě?
K čemu je tedy dobrá parabola blížící se svými rozměry ke třem metrům? A proč mají někteří nadšenci i paraboly mnohem větší? Odpověď lze hledat v teorii šíření elektromagnetických vln a ve vlastnostech vysílacích a přijímacích antén.
Zjednodušeně lze říct, že elektromagnetické záření, kterým satelitní vysílání je, se dokáže šířit všemi směry. To by ale bylo zbytečné plýtvání energií, protože záměrem satelitního vysílání je pokrýt signálem zemský povrch. Ve všech ostatních směrech by vysílání zmizelo ve vesmíru bez jakéhokoliv užitku. Proto se používají směrové parabolické antény, které nasměrují veškerý vysílaný výkon jedním směrem. Vysílání má potom tvar kužele, jehož šířka a tedy pokrytá plocha země závisí na kvalitě antény.
Obr. 2 - Pokrytí země signálem ze satelitu
Dnešní moderní antény už dokáží nasměrovat vysílání na relativně malou část zemského povrchu. Třeba na území několika sousedních států. Toto území je pokryté hlavním vysílacím signálem a právě k jeho příjmu stačí přijímací parabola malých rozměrů. Takové omezení pokrytí zbytku zemského povrchu se v praxi používá velice často, například z důvodů omezených vysílacích práv.
To ale neznamená, že mimo toto území není pokrytí signálem žádné. Jen je mnohem slabší. Otázkou je, jestli se dá přijímat i takto slabý signál. Teoreticky ano, pokud by bylo možné tento slabý signál nějak zesílit. A jak říká slogan oblíbený na všech elektrotechnických školách, právě anténa je nejlepším zesilovačem. Proto je prvním krokem k příjmu slabých signálů výběr dobré antény. A hodnota zesílení antény je přímo úměrná její velikosti. A zde už použití velké paraboly začíná dávat smysl. Takže zjednodušenou odpovědí je, že velké paraboly se používají k příjmu signálu, který je nasměrován mimo přijímací stanoviště. Čím dál je oblast hlavního pokrytí od místa příjmu, tím slabší signál je. Tato závislost ale není pravidelná a nedá se z ní jednoduše odvodit možnost příjmu.
Obr. 3 - Úbytek signálu od středu oblasti pokryté satelitem Astra 3B, pozice 23,5°E
Zajímavou vlastností všech slabých signálů totiž je, že se jejich síla výrazně mění v závislosti na změnách prostředí, kterým se šíří. U satelitního příjmu se jedná o změny fyzikálních vlastností atmosféry obklopující zemský povrch. Vliv má mnoho faktorů. Teplota vzduchu, jeho vlhkost, denní nebo noční doba, roční období, intenzita slunečního záření. Vítr pak pohybem vzduchových mas způsobí promíchání vzduchu s různými vlastnostmi a tím může sílu signálu ovlivňovat velice rychle, třeba i v rozsahu pár desítek minut.
Z toho vyplývá, že příjem slabých signálů je velice nestabilní, náhodný a nezaručený. To by mohlo vyvolat dojem, že vyjmenované vlastnosti jsou více méně negativní a způsobují nepoužitelnost příjmu slabých signálů.
Dobrý obraz nemáte a mít nebudete, protože jste si koupila mikrovlnou troubu.
Ovšem opak je pravdou. Právě nevypočítatelnost příjmových podmínek dělá z lovení slabých signálů zábavný sport. Většině lidí je taková činnost možná nepochopitelná. Proč se honit za nějakým vysíláním, které uvidím jen na chvíli, když lze přijímat tisíce silných stabilních programů, o kterých vím, že budou fungovat kdykoli pustím televizi?
Vysvětlit by se to dalo třeba přirovnáním k rybaření. Rybář nevysedává u rybníka nebo řeky proto, že chce mít k obědu rybu. To by si ji koupil v obchodě. Rybaření je o něčem jiném. O té nejistotě, jestli zrovna dnes něco chytím. O znalosti ryb a prostředí, ve kterých žijí. O vybavení rybáře, jeho schopnostech a zkušenostech. O té nahodilosti, kterou se rybář snaží překonat. Samotná ryba není cíl. Když se ji podaří ulovit, hodně rybářů si ji prohlédne, zaznamená si o ní údaje a zase ji pustí. A začne lovit znovu.
Stejné je to i s lovením slabých satelitních signálů. Nejde o to dívat se na nějaký předem vybraný pořad. Cílem je právě to lovení. To překonávání nepříznivých podmínek svými znalostmi a vybavením. A trpělivé čekání na tu pravou chvíli. Právě ta nepředvídatelnost dělá z této podivínské činnosti tu správnou zábavu.